Stopy upocených těl - Komunální odpad

Kde to jsem, v Kolumbii došlo zboží a bílej sních už nepadá.
Kde to jsem, na stole leží dopis, ať už ji víckrát nehledám.
Nehledej. Nechci aby ses díval,za chvíli zmizím,bude líp.Neříkej,už neříkej mi bejby, jsem jenom děvka.
Ty to víš.

REF:
Stopy upocených těl,mě dusí.
Čert je vem!
Nejdou mi z duše umýt.
Dál už musím sama. Brácho, dík.
Zůstanou jen flašky nedopitý a vůně sexu, když se bráním slzám a přivírám oči.
Hrdost svou tu pod peřinou ztrácím, když se chlápek zvedne a bez jediný věty, prachy na zem hodí.
Nechci,aby ses díval jak na dno propadává.Tak prosím, nehledej ně, já to zvládnu sama,snad to zvládnu sama.

Venku už zase padá sních, pojď, půjdem jezdit na saních jako malá holka jsi to měla ráda.
Pořád tu slyším i Tvůj smích ten důvěřivej a šťastnej smích, když padal ještě čistej sních.
Postel je rozestlaná, Tvá duše rozervaná.
Na zemi dávka poslední. V koupelně bílá vana a Ty tam ležíš nahá.
Už nikdy nebude padat sních.

REF:
Stopy upocených těl,mě dusí.
Čert je vem!
Nejdou mi z duše umýt.
Dál už musím sama. Brácho, dík.
Zůstanou jen flašky nedopitý a vůně sexu, když se bráním slzám a přivírám oči.
Hrdost svou tu pod peřinou ztrácím, když se chlápek zvedne a bez jediný věty, prachy na zem hodí.
Nechci,aby ses díval jak na dno propadává.Tak prosím, nehledej ně, já to zvládnu sama,snad to zvládnu sama.