Účet - Komunální odpad

V baru za stolem houstne dým,
u něj sedí chlápek a nemá s kým.
Všechno ho bolí a chce být sám,
jako pes co v lese umírá.

Pročítá si účat, prej zaplatí.
Barman, ten jen řekl - máte to drahý.
Na lístku stojí psáno, co všechno měl.
Za co se všechno platí, když to chtěl.

Zaplatíš za úsměv, zaplatíš za přání,
zaplatíš za lásku, za první podání,
zaplatíš za mládí, zaplatíš za horský jezera,
za písek na pláži, za pusu od vnoučka.

R:
Já, jsem ďábel sám a ty vaše účty už znám,
dám, radu i vám, účty si čte každej sám.
A tak žijte tak, ať se nemusíš, stydět za sebe,
i když zasloužíš, já vám šanci dám,
já čas na vás mám.

Účet je dlouhej jak barman sám,
chlápkovi tuhne úsměv - na to nemám.
Barman se jen usmál a povídá - vlastně to nech bejt,
to platím já.

Zplatíš za slunce, šumění ve větvích,
za pohled na hvězdy, za klidný večery,
zaplatíš za přání, za vlny na moři,
za nahej ženskej klín, za něhu, za stromy.

R:
Já, jsem ďábel sám a ty vaše účty už znám,
dám, radu i vám, účty si čte každej sám.
A tak žijte tak, ať se nemusíš, stydět za sebe,
i když zasloužíš, já vám šanci dám,
já čas na vás mám.

A tak žijte tak, ať se nemusíš, stydět za sebe,
i když zasloužíš, já vám šanci dám,
já čas na vás mám..