V kostele - Komunální odpad

Vlezl jsem vykýřem,
do starýho kostela,
hledal jsem útěchu,
ona tam nebyla,
vlezl jsem vykýřem,
jít dvěřma jsem se bál,
nežil jsem jak bych chtěl,
tak co visí na stěnách,
chtěl jsem jen útěchu,
má rodin klidu mít.

Chtěl jsem znát odpověď,
jak s černou duší žít,
zlomenej v lavici,
před pádem na kříži,
do ticha zašeptám "prosimtě odpust mi".

Šeptal jsem do ticha,
že nejsem zas tak zlej,
že jsem jen s vlky žil,
tam dole ještě hrej,
šeptal jsem do ticha,
jména dětí svých,
snad mi odpustí,
nějakej ten malej hřích.

jéééééééééé

Šeptal jsem do ticha,
smrti se nebojím,
jen bych hrozně rád,
řek co chtěl jsem říct,
šeptal jsem do ticha,
vím, že jsem mockrát lhal,
ještě než odejdu,všechno bych za vás dal.

Šeptal jsem do ticha,
že jsem jen miloval,
na tom nic nezmění,
kolikrát sliboval,
šeptal jsem do ticha,
že nejsem věřící,
přesto teď před tebou klečím, už nebrečím.