Vlny - Komunální odpad

1: Byla jsi pro mě moře,
ve kterým se nikdy plavat nenaučím.
Do nasládlýho kouře,
hájí naše těla - díky já netančím.

R: Tak dej mi pít, no tak dej mi pít,
ze tvých prsou chci pít, ještě jednou chci pít.
Tak dej mi pít, no tak dej mi pít,
chci to znova zažít, ještě jednou tě mít.

A já bych chtěl,
ať naše nahý těla zas vlny odnáší.
Vím, že jsem měl,
možná líbat tě dřív, teď se potápím.

2: Byla jsi pro mě stromem,
který objímám schovanej ve větvích.
Znova buď tím zvonem,
kterej se rozhoupá a dlouho ve mně zní.

R: ...

A já bych chtěl,
ať naše nahý těla zas vlny odnáší.
Vím, že jsem měl,
možná líbat tě dřív, teď se potápím.

R: ...

Vítr nás odnáší, ve vlnách rozmáčí,
po cestě lásku poztrácí.
Nic už se nevrátí, střepy se neslepí,
občas i ta láska bolí.