Ivan T. z Prešova - Kontrafakt

Když jsem já byl tenkrátk kluk
to zněly písně líp a sladší měly zvuk
a hráli jsme je tak co stačil dech a hlas,
já tehdy ještě žák v ten požehnanej čas.

To ryby braly víc, byl veselejší smích,
a v létě větší hic a v zimě čistší smích,
i stromy rostly vejš, k těm bílejm kadeřím
a v sen jsem věřil, v nějž kdy sotva uvěřím.

Když jsem já byl tenkrát kluk,
to žily písně dýl s sladší měly zvuk.
I řeky byly čistý, tak jak jsem je znal
a zelenější listí, tráva a tak dál.

A delší bejval den, a závaznější slib,
a ruce krásných žen mě hladívaly líp
a kde je dneska asfalt, tam byl tehdy jíl.
Škoda že jsem , co jsem, a kluk, že jsem už byl.

Když jsem já byl tenkrát kluk,
svět na dlani jsem měl a v očích hejno sluk.
I knebi měl jsem blíž než hvězdář nebo kněz.
Co dneska, co ty víš, jak tehdy voněl bez?

Když jsem já byl tenkrát kluk
to žily písně dýl a sladší měly zvuk.
I řeky byly čistý tak jak jsem je znal
a zelenější listí, tráva a tak dál.

A delší bejval den a závaznější slib
a ruce krásných žen mě hladívaly líp,
a kde je dneska asfalt, tam byl tehdy jíl.
Škoda že jsem co jsem a kluk že jsem už byl...