Viiman villin vitsomana,
melkotuulen murjomana,
juoksi hukka hurjanlaine,
riensi susi sinisilmä.
Läpi vuorten, tuntureitten,
kuulu laulu laajanlainen,
läpi metsän, kautta kairan,
kanto joiku jämeräinen.
Suen joiku yössä kuuluu,
ulvonta kuuhunki kaikuu.
Suen joiku alati kuuluu,
ulvonta yössäki raikuu.
Virrast' vettä hukka latki,
kymikoskesta kulautti.
Villi veri syömmessänsä,
vuoksiköngäs suonissansa.
Aapain halki tiensä taitta,
jänkäin jäyrein, yli viepi.
Aate ainut aivoissansa,
suenmorsian mielessänsä
Suen joiku yössä kuuluu,
ulvonta kuuhunki kaikuu.
Suen joiku rakkaalle kuuluu,
ulvonta armaalle raikuu.
|
|
Joik vlka
Zasažen divokým větrem
Rozbitý bouří
Vlk běžel tak statečný
Kvapný modrooký vlk
Přes hory a tundru
Tak hlasitě byla píseň slyšet
Skrz les
Skrz divočinu
tak silně nesl se joik
Joik vlka naplňuje noc
Vytí zní ozvěnou k měsíci
Joik vlka bude vždy slyšet
Vytí bude zvučet nocí
Z potoka jeho vodu vlk chlemtá
Z tvrdých peřejí to hltá
Divoká krev v srdci bestie
Ohromný vodopád v žilách bestie
Vlk běží skrz mokřiny
Přes bažiny a jezera
Jen jediná myšlenka v jeho hlavě
Vlčí nevěsta v jeho mysli
Joik vlka naplňuje noc
Vytí zní ozvěnou k měsíci
Joik vlka patří jeho drahé
Vytí zvučí pro jeho miláčka
|