Tulikokko - Korpiklaani

Tuli kokko, iliman lintu,
havukka, tuolt’ tuulten päältä,
litti lintu, syöksy sääksi,
sinitaivon selänteiltä.

Siivet sil’ ol’ suuremmoiset,
hövhenkarvat hurjanlaiset,
nokkanuoli kovin kopra,
silmäpari salamoiva.

Kuni kokonkaunis kaatos,
kuni havukan luova lento,
niin on mieli miunki ylväs,
niin on aatos miunki vappaa.

Toinen siipi maata viisti,
toinen taivon kantta raapi,
nokka koukki kuusiloit,
silmät näki tähtein’ päähän.

Kuli halki kolmen kosken,
kolmen kosken, neljän virran,
kaunoisehen metsänmaahan,
suloisehen Suomenmaahan.

Kuni kokon kaunis kaarros,
kuni havukan luova lento,
niin on mieli miunki ylväs,
niin on aatos miunki vappaa.

Přiletěl orel

Přiletěl orel ze vzduchu,
jestřáb z krajiny nad větrem,
plachtící pták, dohlížející šelma,
z hloubky modré oblohy.

Křídla, ta byla široká a silná,
peří, to bylo dokonalé,
zobák, dlouhý a ostrý,
oči, ty se blýskaly.

Nádherná jako orlí křivky,
odvážná jako jestřábí střemhlavý let,
takto je vznečená má mysl,
takto je volná má duše.

První křídlo se dotklo země,
duhé křídlo pročíslo oblohu.
Zobák se dotýkal korun stromů,
oči dohlédly na konec hvězd.

Letěl přes troje peřeje,
troje peřeje, čtyři řeky,
do lesní země, tak krásné,
do líbezné země Finů.

Nádherná jak orlí křivky,
odvážná jako jestřábí střemhlavý let,
takto je vznešená má mysl,
takto je voná má duše.