Lolita (Elišce) - Kryštof

Jsem vůně, kterou plaveš,
když proskočím Ti srdcem,
jsem hra co neuhraješ,
jsem nic co zmizí v ruce.
Jsem za soumraku buše, její duše,
co Tě tak pálí,
jsem otazníkem zdali
jsme už dávno neprohráli.

Brány nocí,
vrány křídly leští háv,
noc je symfonie
a hvězdy střepy z krás.

Jsem tři trubky, jeden buben,
jsem vesmír co Ti ladí.
Jsem první červen když je duben,
a ostří co Tě hladí.
Jsem vůně, která sviští,
když proskočíš mi srdcem,
jsi mé světlo na jevišti
a já Tvým posledním hercem (hercem, hercem...)

Brány nocí, vrány křídly leští háv.
Noc je symfonie a hvězdy střepy z krás.
Brány z písku, brání světlu někde v nás,
den je tvoje vina, Nabokova hráz.
...
...
...
Brány nocí, vrány křídly leští háv.
Noc je symfonie a hvězdy střepy z kráááás.
Brány z písku brání světlům někde v nás,
den je Tvoje vina, Nabokova hráz.