Wen willst du jetzt noch tauschen
Wen suchst du zu verbergen
Bin ich nicht Mensch?
Aus Fleisch und Blut?
Bin ich nur Traum?
Der Seele Übermut?
Hab' ich kein Herz?
So hab' ich zwei
Zerborsten stehts durch Eitelkeit
Gemartert in der Wirklichkeit
Ein dunkler Winkel meines Lachelns
Wie klar scheint mein Spiegelbild
Und wie verzerrt scheine ich mir selbst
Wie oberflachlich malt ein Spiegel mein Gesicht
Und wie viel geschichtet klafft es auf und spricht:
"Wenn du kusst und denkst an Mord
Mein zweites Herz - sei unbesorgt
Ich deck' dich taglich zu
Beschutze dich - so wie du mich
Erfull' nur immer deine Pflicht
Denn dich erkennt und hort man nicht!"
Zu dumm dass ich mich einmal stellte
Zu dumm dass ich nicht schweigend log
So musste spat ich doch erkennen
Dass du - mein rechtes Herz - das Linke stets geliebt
|
|
Koho chceš teď ještě vyměnit,
koho hledáš na zatajení?
Nejsem člověk?
Z masa a krve?
Jsem jen sen?
Zlá duše?
Nemám žádné srdce?
Takže mám dvě
Prasklý marností,
Umučený v realitě.
Temný kout mého úsměvu.
Jak jasně září můj obraz v zrcadle
a jak zkřiveně zářím já sám.
Jak povrchně maluje zrcadlo můj obličej.
A jak moc vrstveně se rozevírá a mluví:
"Až políbíš a pomyslíš na vraždu,
mé druhé srdce - nedělej si starosti.
Zakryju tě každý den.
Ochráním tě - tak jako ty mne.
Splň jen pořádně svou povinnost,
neboť tě najdou a neusyší.
Příliš hloupý, když jsem se jednou postavil.
Příliš hloupý, když jsem mlčky nelhal.
Dříve nebo později mě musí chytit.
Protože ty - mé pravé srdce - jsi věrně milovalo to levé.
|
| | |