Svědomí - Ladislav Křížek

Taje jak sníh
a zpátky se vrací
za mlhou mizí, v noci zas mě obrací
jízlivý hlas mi šeptá - ty jseš můj pán

Ten jeho stín
mysl mou násilní
sykne jen krátce
jsem s ním jeho vězeň
v řetězech mě vláčí a šeptá – ty jseš můj pán

Nenajdou mě víc, své výčitky nechám
za zdí kamennou žít
nenajdou mě víc, pro jednou navždy zmizí
svědomí černých dní, zůstane v zapomnění


Já vím, vzdát se a toužit
čekat a jenom snít, že se něco změní
pak jít – v poutech se soužit
bát se hlavu zvednout
bič vem jim z rukou.

Taje jak sníh
a zpátky se vrací
dech jeho slábne
navždy mu odzvání
chci žít tak, jak cítím
a vím, že se nevrátí

Nenajdou mě víc
své výčitky nechám
za zdí kamennou žít

Já vím, vzdát se a toužit
čekat a jenom snít, že se něco změní
pak jít – v poutech se soužit
bát se hlavu zvednout
bič vem jim z rukou
těm co nemaj svědomí.