Au-delà des aubes diaphanes
Et des aurores boréales
Ils glissent doucement dans l'air chaud
Les suicidés sont des oiseaux
Peut-être aurait suffi un geste
Une présence juste quand il faut
Une présence à demi-mot
Ils ont maintenant celle de l'air chaud
Personne ne t'as jamais compris
Tu es parti pour quoi, pour qui?
Envolés tes chants préférés
Des feux de camp des nuits d'été
Sur la plus haute colline
Il y avait un olivier
Qui avait l'air de pencher
Pourquoi es-tu parti comme çà?
Je pense si souvent à toi
Nous aurions dû le remarquer
Que tu avais l'air de pencher
Mais quand les illusions s'abîment
La solitude, assassine
Traîne sur les terres de la déprime
Et tue à coup de chevrotines
Les suicidés sont des oiseaux
Leur désespoir est sans remords
Car ils ont reçu de la mort
Les ailes de la liberté
Quand l'olivier refleurira
Et quand le soleil reviendra
Ceux qui sont mort d'indifférence
Le cœur glacé de transparence
Uniront leur voix pour chanter
Dans la chaleur de l'été
|
|
Za průsvitnými úsvity
a severními polárními zářemi
se pomalu blíží teplým vzduchem
Sebevrazi jsou ptáci
Možná by stačilo gesto
Přesně ve chvíli, kdy je třeba,
ve chvíli nápovědi
Nyní mají toto z teplého vzduchu
Nikdo tě nikdy nepochopí
Proč jsi odešel, pro koho?
Tvé zamilované písně jsou odváté
z táborových ohňů letních nocí
Nad nejvyšším kopcem
byl olivovník,
který vypadal štíhle
Proč jsi jen tak odešel?
Myslím na tebe tak často
Měli jsme si všimnout,
že vypadáš hubeně
Ale když se sny kazí,
samota zabíjí
Spousta depresí nad zemí
a náhle zastřelila brokovnicí
Sebevrazi jsou ptáci
Jejich beznaděj nemá výčitky svědomí,
protože přijali smrt
Křídla svobody
Když olivovník znovu rozkvétá
a slunce se vrací
Těm, kteří zemřeli nedostatkem zájmu,
z průhlednosti zmrzlo srdce
Jejich hlasy se spojí, aby zpívaly
v žáru léta
|
| | |