Y a comme un goût amer en nous
Comme un goût de poussière dans tout
Et la colère qui nous suit partout
Y a des silences qui disent beaucoup
Plus que tous les mots qu'on avoue
Et toutes ces questions qui ne tiennent pas debout
Evidemment
Evidemment
On danse encore
Sur les accords
Qu'on aimait tant
Evidemment
Evidemment
On rit encore
Pour les bêtises
Comme des enfants
Mais pas comme avant
Et ces batailles dont on se fout
C'est comme une fatigue, un dégoût
A quoi ça sert de courir partout
On garde cette blessure en nous
Comme une éclaboussure de boue
Qui n'change rien, qui change tout
Evidemment
Evidemment
On rit encore
Pour les bêtises
Comme des enfants
Mais pas comme avant
Pas comme avant
|
|
Jako hořká chuť v nás,
jako chuť prachu ve všem
a vztek, jenž nás sleduje na každém kroku
Pomlky, které toho tolik prozrazují
Víc než všechny slova, jaké přiznáváme
a všechny tyhle otázky, jež nepokládáme přímo
Ovšem,
ovšem,
že stále tančíme
na akordech,
jež tolik milujeme
Ovšem,
ovšem,
že se stále smějeme
nesmyslům
jako děti,
ale už ne jako dřív
A nevšímáme si bitev
Je to jako únava, nechuť
Jaký má smysl pořád utíkat?
Držíme rány v sobě
jako kaluž bláta,
kterou nezmění nic a přitom všechno
Ovšem,
ovšem,
že se stále smějeme
nesmyslům
jako děti,
ale už ne jako dřív
|