Hotelové Zrcadlo - Lenka Filipová

Jsem zrcadlo na prázdné stěně
Jsem sběratel všech krásných lidských tváří
Jsem galaxie v pasti
Na které nápis HOTEL září
Kdo byl v tomhle pokojíku
Ponořil svou tvář do mých hlubin a zůstal v nich
V zrcadlovém úkrytu
Tam na druhé straně světla
Je tu stále ta holka kterou opustili všichni
Ti které ona opustila tak všem píše pohled
Číšník jí dal prášky
A řek': Na nikoho neber vohled!
Chlápek s kufrem digitálek
A pak herec co se učí roli
Revolver k spánku si náhle přiloží
A já s úsměvem mu říkám:

Dál dál dál dál
Dívám se do lidských duší jenom
Jenom dál dál dál dál
Dívám se do lidských duší
V každém zrcadlovém světě
Žije zrcadlový dvojník bez masky
A když letmo zahlédne tě
Řekne: Klidně hraj tu komedii svou dál

Jsem zrcadlo na prázdné stěně
Kdysi čiré a krásně naleštěné
Na hladině mám i pár prasklin
Jak tu slepnu počtem očí
Vzpomínám na karbaníka
Co měl tisíc balíčků karet
A všechny si je potom nehtem cinknul
A se zrcadlem o svou duši hrál

Psali po mně rtěnkou vzkazy
Zůstali ve mně navždy nevinní a nazí
Žijou lásku za zrcadlem
I když na sebe zapomněli
Tak pojď blíž a skloň svou hlavu
Nacvič si svůj nový úsměv
A pak sbohem, ztrať se klidně v davu
Ať jdeš kam jdeš stejně jsi tu se mnou dál