Mlýny Melou - Lenka Filipová

Odpouštím a proto jsem,
má duše je klidná,
člověk sám je plný hříchů a plný vin
už jen pokora a stud mu kážou,
říkat slova vlídná
i když to někdy stojí asi víc,
než může a umí.

Odpouštím a proto doufám
a proto věřím,
lepší rozkvetlou zahradou než bahnem jít
a taky asi umím naříkat
a plakat - to jiní
prostě nechci
a asi radost mám a vnitřní klid

Mlýny melou a pravda pálí
a hradba padá a duše s ní,
a jako déšť lež prší, lež prší, chválí
a městem chodí a smutně zní

Odpouštím a kdekdo mě
a klasy zrajou
i když vím,
že déšť se valí dál
propadne se člověk
když mu spílaj a na city když hrajou
no tak spadne co má být
stoupne si tam kde stál

Mlýny melou a pravda pálí
a hradba padá a duše s ní,
a jako déšť lež prší, lež prší, chválí
a městem chodí a smutně zní.