Noční monolog - Lenka Filipová

Jít za noční duhou snad směšné se zdá
Kdo slunci však věří i když tma duhu skryla
ten cestu k ní zná.

Tam kde končí nebe ona prý chodí spát
To říkal jsi často a na místo sebe
duhu chtěl jsi mi dát

ref. Mně stačilo málo míň než může se zdát
Já nechtěla duhu, já chtěla jen tebe
Já se neměla ptát, tam kde měls říct „jistě“
Ty řekl si „snad“

Zeptej se ptáků
I zlomená křídla bolí mnohem míň
než bolí ten pád

Tak vem si svou duhu,není už o co stát
Přijde zas chvíle,sám poznáš tu bolest
a začneš se bát

ref. Až zůstaneš sám,pak mi za pravdu dáš
poznáš že umí bolet to mrazivé slůvko
víc než může se zdát
tam kde láska chce slyšet „jistě“
nikdy neříkej „snad“

Zeptej se ptáků
I zlomená křídla bolí mnohem míň
než bolí ten pád

ref. A navzdory snům,já už nechci se bát,
už nebudu lát,staň se co má se stát
i kdybych ti měla lhát
tak až se zase zeptáš zda Tě mám ještě ráda
řeknu: nevím, nevím, „snad“

Zeptej se ptáků
I zlomená křídla bolí mnohem míň
než bolí ten pád.