Píseň smutného havrana - Luboš Odháněl, W.I.X. , Nastarýkolena

Přichází noc, ať je pro mě hrou,
zamávám křídly a poletím tmou.
Škaredý havran je podoba zlá,
za tělo hříšné zaplatím daň.

Bez víry v lásku, tak pustě jsem žil,
rozkoše střídal, z plných pohárů pil.
Bohémskou cestou já nechal se vést.
Už se stmívá, přichází trest.

Mávám křídly, nocí létám tam a sem.
Mávám křídly, přání mám, ať už je den.

Nad ránem se na okamžik proměním,
a ty, má lásko, spatříš moji tvář.
Pohlaď mě, než za pár vteřin zkamením,
než se země dotkne sluneční zář.

Ta chvíle je mi tak vzácná,
proč musím havranem být.
Černý pták, co po nocích kráká,
neví, jak Ti to říct.

Když padaj' hvězdy přání jediné mám,
člověkem být, zase chtěl bych se stát.
Ty ráno vstáváš, já odcházím spát,
kamennou zrůdou musím se stát.

Bílá skála, bysta hrůzy, temný stín.
Bílá skála, já jsem její němý syn.

Zas navečer se na okamžik proměním
a ty má lásko spatříš moji tvář.
Pohlaď mě, než za pár vteřin oněmím,
kdo trestá mě za to, že jsem byl lhář.