Píseň smutného havrana - Luboš Odháněl, W.I.X. , Nastarýkolena

Přichází noc, ať je pro mě hrou.
Zamávám křídly a poletím tmou,
škaredý havran je podoba zlá,
za tělo hříšné zaplatím daň.

Bez víry v lásku,
tak pustě jsem žil.
Rozkoše střídal, z plných pohárů pil.
Bohemskou cestou nechal se vést,
už se stmívá přichází trest.

Mávám křídly, nocí létám tam a sem.
Mávám křídly, přání mám, ať už je den.

Nad ránem se na okamžik proměním
a ty má lásko spatříš moji tvář.
Pohlaď mě než za pár vteřin zkamením,
než se země dotkne sluneční zář.

Ta chvíle je mi tak vzácná,
proč musím havranem být?
Černý pták co po nocích kráká,
neví jak ti to říct.

Když padaj hvězdy, přání jediné mám,
člověkem být, zase chtěl bych se stát.
Ty ráno stáváš, já ráno odcházím spát
kamenou zrůdou musím se stát.

Bílá skála, vista hrůzy temný stín,
bílá skála, já jsem její němý syn.

Zas na večer se na okamžik proměním,
a ty má lásko spatříš moji tvář.
Pohlaď mě než za pár vteřin oněmím,
kdo trestá mě za to, že jsem byl lhář?

Ta chvíle je mi tak vzácná.
Proč musím havranem být?
Černý pták, co po nocích kráká,
neví jak ti to říct.

Přichází noc, ať je pro mě hrou.
Zamávám křídly a poletním tmou,
škaredý havran je podoba zlá,
za tělo hříšné zaplatím daň.

Škaredá havran je podoba zlá,
za tělo hříšné zaplatím daň.