Pocity - Luboš Odháněl, W.I.X. , Nastarýkolena

Jsi bosá jako víla, tanečnice smilnící,
pocit viny v sobě střídáš, divoženka šílící.
Ten pocit nesmělý Ti brání začít žít.
Kdo to dnes ocení - ze studny lásky pít.

Neznámá hlavou slova teď Ti jdou.
Neznámý řidič bůh je nad tebou.
Království, kde snůška citů vyvěrá.
Rozbitá váza snů, snad se to slepit dá?

Každý ráno vstáváš s potřísněným svědomím,
od koho spásu žádáš, když u srdce zabolí?
Navenek šťastná být a v duši žhavý svár.
Nedosněný sen si snít, co se právě začal zdát.

Podťatá jak bříza tvoje tvář je plačící.
Z čerstvých ran vytéká míza, smutné oči ronící.
Královna vzhlížící na vymodlenou svatozář.
Panenka sídlící ve snech a vzpomínkách.

Poloviční víra a v přátelství už nevěříš,
pocit štěstí nářek střídá, místo ano říkáš když.
V souhvězdí Blíženců se ocit´ Velký vůz.
Zabil vztah milenců, zbyl jen zápor, chybí plus.