Poslední dopis - Luboš Odháněl, W.I.X. , Nastarýkolena

Zbylo nás tak málo, hrstka, skoro nic,
štěstí při nás stálo, ukázalo líc.
Špinaví a sprostí, se skvrnou na duši,
kdo z nás by se postil v den vánoční.

Hladoví a žízniví s touhou po ženách,
dnes nebudem střízliví, zaháníme strach.
Křik a rány z šrapnelů dál nám v uších zní,
do kafe si dáme rum, ať se nám líp spí.

Do nebe, do nebe tu cesta nevede,
kudy já mám se dát?
Do pekla, do pekla číše už přetéká,
plamenů já se vždy bál.
Do nebe, do nebe já nechci bez Tebe,
ještě není čas jít spát.
Do pekla, do pekla právě teď odlétá
motýl Smrtihlav.

Zápach krve se mísí s vůní jehličí a borovic
a za lesem děla duní stále víc a víc.
Myslím, že Ti píšu dopis, ten poslední,
zbyde po mně jenom podpis, už za pár chvil.

I když se blýská víc, stejně sen se mi zdá,
jak ustal nářek a chybí pláč.
Postel bílá, v ní jenom polštářů pár,
žádná krev, žádnej fáč.