První druhý - Luboš Odháněl, W.I.X. , Nastarýkolena

Moje děvče pozvalo mě domů na oběd,
že mám se slušně oblíknout, mi řekla radši hned.
Víš, papá je profesor a mamá účetní.
Tak jsem si půjčil od dědy jeho kostým svatební.

Když přišla ta hodina, já do smokingu vklouz',
vlasy schoval pod límec a oholil vous.
Do ulic jsem vyrazil raďej o něco dřív,
chci se cestou zastavit ještě na pár piv.

První, druhý a ještě si dám,
ať nemám trému, ať dojem udělám.
Sprchu rumů už nepočítám,
když jsem se probudil, byl jsem v lokále sám.

Oběd, ten už nestíhám, možná snad večeři,
tak běžím, co mi stačí dech, a už stojím u dveří.
Pak jsem na ně zaklepal a náruč otvírám,
vtom chlap jak hora stojí v nich
a já mu povídám:

Jistě mě už čekáte, já Vaši dceru znám,
jestli proti nic nemáte, tak velkej rum si dám.
Než tato slova dozněla, on pod krkem mě chyt'
a omlátil mě o schody a já můžu zase jít.

První, druhý a ještě si dám,
už nemám trému, už dojem nedělám.
Sprchu rumů už nepočítám,
když jsem se probudil, byl jsem v lokále sám.

Štyry rumy, velký vodky a zahrádka piv,
na stole mám rozbitý brejle a vodřenej ksicht.
V kapse posledního bůra, kleju krucifiks,
vypadá to, kamaráde, zas na pořádnej viks.

Levá, pravá, přední, zadní, číšník je tu pán,
prej byl dvakrát v kriminále, taky boxoval.
Jak to všechno začalo, teď matně vzpomínám,
někdy vážně nechápu, co z toho chlastu mám!