Rozpůlené srdce - Luboš Odháněl, W.I.X. , Nastarýkolena

Bezvýznamné chvíle, kdy bloudím černou tmou,
z pocitů viny, které na povrch se rvou.
Černá a bílá, bolest duše, žal a stesk,
roztáhnout křídla a ke hvězdám se vznést.

Kormidlo skutku do svých rukou kdosi vzal,
bláznivý scénář, který zatím nedopsal.
Marnost jak skála, po které zkouším lézt,
proč vlastně slézám, když chci se dotknout hvězd.

Rozpůlené srdce a v žilách lávy proud,
na vlnách hříchu v temných vodách plout.
S grimasou smíchu, však v duši prázdno mám,
kdy odložím masku a odlíčím tvář.

Trnitou cestou, na krku z kříže stín,
doteky krásy, jsem vzhůru nebo spím?
Z křišťálu zámek, já vlastním prázdný dům,
naivní blázen, co věří dětským snům.

How do you do, u srdce mě bolí.
How do you do, a z očí prší pláč.
How do you do, život chutná solí.
How do you do, to skrývá moje tvář.