Samota - Luboš Odháněl, W.I.X. , Nastarýkolena

Denně ji vidím, má zahalenou tvář,
z mollových tónů kolem hlavy svatozář.
V bolavých srdcích se ukrývá,
kde není láska, svá křídla rozpíná.

Od jara do zimy, od ledna do vánoc,
provází svítání a uzamyká noc.
Falešnejma zubama se usmívá,
kde není láska, tam drápy zatíná.

Kolika lidem už rozbořila most,
v kolika domech byla nepozvaný host,
v kolika uších křičí do ticha,
Kde není láska, je prázdná samota.

Ví, kde je peklo, a ví, i kde je nebe.
Kde plameny pálí, i kde to hodně zebe.
S marností se snoubí v pevném objetí,
kde není láska, jsou slzy dojetí.

Rozesmátá bestie z ksichtu dá si číst,
rozepsaný román, marně voláš: obrať list.
Příběh, který začal, ale nekončí,
kde není láska, je prázdné náručí.

Kolik dnů a kolik let,
kolikrát než naposled.
Zamkne dům a půjde spát.
Co potom zbyde, co potom zbyde,
se Vás ptám.