Samota - Luboš Odháněl, W.I.X. , Nastarýkolena

denně ji vidím má zahalenou tvář
z molových tónů kolem hlavy svatozář
v bolavých srdcích se ukrývá
kde není láska svá křídla rozpíná

od jara do zimi, od ledna do vánoc
provází svítání a uzamiká noc
falešnejma zubama se usmívá
kde není láska tam drápy zatíná

kolika lidem už rozbořila most?
v kolika domech byla nevítaný host?
v kolika učích křičí do ticha?
kde není láska je prázdná samota

ví kde peklo a ví i kde je nebe
kde plameny pálí a kde to hodně zebe
s marností se snoubí v pevném obětí
kde není láska jsou slzy dojetí

rozesmátá bestie v s ksichtu dá si číst
rozepsaný román, marně voláš: obrať list
příběh, který začal, ale nekončí
kde není láska je prázdné náručí

kolika lidem už rozbořila most?
v kolika domech byla nevítaný host?
v kolika učích křičí do ticha?
kde není láska je prázdná samota

kolik dnů a kolik let
kolikrát než naposled
zamkne dům a půjde spát
co potom zbyde, co potom zbyde
se vás ptám