Tisíc tváří matky země - Luboš Odháněl, W.I.X. , Nastarýkolena

Já ve svých toulkách nocí i dnem,
poznal jsem lidičky, poznal jsem Zem.
Bohatství, bídu, lásku i žal,
aniž bych se koho ptal.

To potkal jsem mlynářku umouněnou,
s košilí celou rozhalenou.
Mávala na mě, chlapče, pojď blíž,
dneska jenom ty líbat mě smíš.

Po trampotách s láskou přišel i žal,
když jako žoldák jsem ve válce stál.
Svět zatínal zuby a já tajil dech,
když po šavlích stékala krev.

Tou rozbitou krajinou dál jsem se táh’,
jak zmoklá slepice, která má hlad.
Vyhrabat zrno v té zemi jsem chtěl,
bohužel však nic nenašel.

Tu potkal jsem oráče, jak za pluhem šel,
se statným valachem rozoral zem.
Tam na tom místě je černá zem,
ta nám bude bohatstvím všem.

Zde zlaté lány budou se séct
a v žhavých pecích chleba se péct.
Tu budou chlévy, tu maštal a stáj,
tu bude pro lidi ráj.

Tak ve svých toulkách nocí i dnem,
poznal jsem lidičky, poznal jsem Zem.
Jak od pólu k pólu se rozpíná
a tisícero tváří má.