Vánoční pohádka - Luboš Odháněl, W.I.X. , Nastarýkolena

Rolničky cinkají, utíkám ven,
kouří se z komína, krátí se den.
Koníci uhání bílou plání,
na saních vezou krásnou paní.

Sesedá ze saní a jde mi vstříc,
že přijela zdaleka, přišla mi říct.
Hledá prý lásku a skromný byt,
kde s milým človíčkem mohla by žít.

Jen prý ať se nezlobím, že na Štědrý den,
hloupoučká neví, mně splnil se sen.
Konečně jednou zas nebudu sám
a Kristovy dárečky někomu dám.

Až svíčky ozáří celý náš dům,
pak zbytky večeře odnesem psům.
Kocouru smetany, slepici hrách,
ještě je brzo, proč šli by jsme spát.

Skořápka z ořechů je loďka Tvá,
pluje v ní víra a naděje má.
Jenom nám lodičko, prosím Tě, pluj
a kouzelný větříku, do plachet duj.

Možná jak pohádka Vám se vše zdá,
že člověk člověka může mít rád.
Navštívilo mě štěstí v podobě jí
a teď už tiše, usnula, spí.