Zajatec hříchů - Luboš Odháněl, W.I.X. , Nastarýkolena

Zajatec hříchů v ženských srdcích dál se potloukám.
Přeplněná studna citů vylévá svůj splín.
Trosečník smíchu zas v širé moře vyplouvá.
Dálnicí z pekla se řítí ďáblův syn.

Nepočítám jména, jsou zavátá ve vzpomínkách.
Vystřelený šíp znovu najde nový cíl.
Padlá duše sténá, v mé nahotě mě objímá.
Ten pohár slasti – kolikrát už jsem z něj pil?

Do tmy hříchů dál se nořím,
černobílá, němá tvář.
Z rozbouřených širých moří
trosečník lásky pluje k Vám.

Zpívám: „Kde sílu brát, ze vzdušných zámků stavím si most.
Zůstávám sám, pro lásku brečím, nemám jí dost.
Znám loučení a šrámy z duše nevyvanou.
Dál toužení a hebkost těl mě zas dostanou, svůj úděl znám.

Desatero vět, to nezabrání pohledům,
prázdným klínům, očím, které zvou.
Z těch prázdných let, bez jakýchkoliv ohledů,
smyslné vize dál vláčejí mě tmou.

Kající se slova si marně stále přemítám,
odnikud nikam sám ze sebe vyhnaný.
To všechno znova, stejný útes vlna omývá,
nicotné prázdno, všechno je prohraný.