Ztracený svět - Luboš Odháněl, W.I.X. , Nastarýkolena

Často sním, vzpomínky stárnou
a svůj pláč teď pokouším se skrýt.
V očích ještě rozestláno,
proč zdá se šedý krásně bílý sníh?

Vybledlý a přesto krásný,
je obraz dětství ve mně ukrytý.
Je pohádkou, snad básní,
a najednou je všechno jak má být.

Pavučinou času hledám ztracený svět,
torzo dnešních snů.
Jahodový koláč a ve váze květ,
dítě šťastných dnů.

Chvíli snít, chvíli být,
chvíli spát ve Tvém náručí.
Chvíli mít, chvíli žít
vrátit čas tolik bych si přál.

Mlhou snů se toulám,
ten naivní hlas citů ve mně zní.
Stařec s holí slepě couvá,
a vypráví svůj příběh, paměti.

A dál pod okny voní růže,
jen o pár let mají starší kořeny.
Jim čas dal, nás zmůže,
a dílo věků skončí plameny.

Staletá je myšlenka jak vrátit se zpět,
však s každým umírá.
Stříbrem noci padá z nebe andělů zpěv,
bránu dětství otvírá.