eSeMeS - Lucie Bílá

Nevnímáš a snad nevidíš,
že já si v sobě stavím mříž.
A pod ní ještě pevnou zeď,
to je má odpověď.

Tak žádnej řev a žádnej pláč
a žádnej děsnej srdcerváč.
A žádný scény zoufalý,
co Tě pobaví.

Nechci řvát tu jak husa pitomá (pitomá).
To si fakt, lásko, nechám na doma!

Kdo to řek, snad ne já, asi já,
že je láska krásnej cit.
Láska bodá jako nůž,
Tak ať táhne už chci mít klid!

To si piš, vzpomínám,
na Tvý řeči prolhaný.
Ty jsi těžkej pohodář
a já brečím si do vany.

Nevnímáš a neslyšíš,
že spadla klec a bouchla mříž.
Co Tvý řeči úžasný,
jak to bylo překrásný.

Tak už běž a nech mě bejt,
srdce v háji, z mozku prejt.
Co jsem nechtěla to mám,
spi si sám...

Nechci řvát tu jak husa pitomá.
To si fakt, lásko, nechám na doma.

Kdo to řek, snad ne já, asi já,
že je láska krásnej cit.
Láska bodá jako nůž,
tak ať táhne už chci mít klid.

To si piš, vzpomínám,
na Tvý řeči prolhaný.
Ty jsi těžkej pohodář
a já brečím si do vany.

Tak žádnej řev a žádnej pláč,
scény nebudou.
Aby Tys mi ještě vyčítal,
že žil jsi s obludou!

Tak žádnej křik a žádnej pláč,
žádný běsnění.
Když budu řvát rovnou na kvadrát,
tak se nic nezmění.

Já mám jen teď, žádný pak,
přejels mě jak náklaďák.
I když je to pochmurný,
tvý city smetu do urny.

Neskučím, jako pes,
na hrob Ti tesám eSeMeS:
"Můžeš lásko klidně spát,
chcípni, když mě už nemáš rád!"

Kdo to řek, snad ne já,
že je láska krásnej cit?
Láska bodá jako nůž,
tak ať táhne už chci mít klid.

Neskučím, jako pes,
Na hrob Ti tesám eSeMeS:
"Můžeš lásko klidně spát,
chcípni, když mě už nemáš rád!"