Hradecké requiem - Lucie Bílá

ONA:
Svírej mě miláčku noc už se krátí,
až příjde svítání možná tě ztratím,
mé srdce zběsilé tvé tělo stíhá,
dnešní noc naší lásku do nebe zdvíhá.
ON:
Je v mých očích i její vlasy jsou v mých,
má tvary rukou mých má barvu očí mých,
splývá i s mým stínem jako kámen v oblacích,
pořád se na mě dívá a nenechá mě spát,
v jejích snech za dne je sílá že by slunce zastínila,
musím se smát snum plakat smát aniž vím co musím povídat.
ONA:
Po noci, která mi tě dala přichází den, který tě má vzít,
má laska at té tedy chrání má láska at slouží ti jak štít,
modlím se aby ses mi vrátil nedopust pane aby pad,
ne také řezu co strhne se a do země vrátí co prý její je,
navždy navždy po noci, která mi tě dala,
nastává den, který tě má vzít
modlím se pane ušetři jej, od této chvíle nebudu mít klid,
modlím se pane ušetři jej, od této chvíle nebudu mít jej
modlím se pane ušetři jej, od této chvíle nebudu mít klid.