Já svý pády znám - Lucie Bílá

Kdo zná mě trochu víc,
ženu zkušenou a osudem tak zkoušenou,
vůči dnešku jinou.
Se sádrou na měsíc,
věčně odřenou na rukách i v kolenou,
a převážně svou vinou.

Jak léta jdou sílu mám,
čelit stále dalším, špatným náhodám.

Já která léta už svý pády znám,
odvážná svým blízkým se zdám
Zážitky chrání mě na slepý pád,
předvídám a nechci se vzdát.

Já nesmím se bát.

Nemůže nikdo říct,
že se nestanou náhody zniž se nestanou,
věci které těší.
A já sem v klidu víc,
každou vteřinou,
když děti jdou ven s peřinou a z balkónů se věší.

Jak léta jdou sílu mám,
čelit stále dalším špatným náhodám.

Já která léta už svý pády znám,
odvážná svým blízkým se zdám.
Zážitky chrání mě na slepý pád,
předvídám a nechci se vzdát.

Já nesmím se bát.

Ta na to má, ta to dá, my to víme, víme.
Ona to vzládne.
Ta na to má, my to víme, víme.

Já nesmím se bát.

Ta na to má, ta to dá, my to víme, víme.
Ona to vzládne.
Ta na to má, my to víme, víme.

Já nesmím se bát.

Oooou.

V záplavě pírek, teď já sílu mám
(já sílu mám)
že vzládnu to ví bůh jen sám.
(ví bůh jen sám)

Z úspěchů dráhu, sem tančící tank.
(sem tančící tank)
do díla však mám chuť se dát.
(do díla se dát).