Papouch (live) - Lucie Bílá

vzala si si kdysi lidskou bytost,
všimnouc si byla příležitost,
ty s tím už nějak nepočítáš,buď bádáš nebo někde lítáš,
barevnej papouch šedne v kleci,¨
a mele pořád stejný věci,
asi že nikdo neposlouchá,zobákem občas o klec bouchá,
někdy to dávalo i smysl,
ten papouch ještě nezakysl,
jenom už kašle na svý peří,
a v žádnou změnu neuvěří,
barevnej papouch šedne v kleci,¨
a mele pořád stejný věci,
křičí jen pomoc,pomoc,pomoc,já jsem se přece nenarodil abych tu klecí sem tam chodil,co zbejvá,
koukat do nádob,
tady mám vodu,tady zob,když utrousím trus nevynný,
dostanu čerství noviny,
když se mi zachce víletu,vymění na zdi tapetu,
pračka nám pere,mejdlo mydlí,
máme dost jídla hrnců,pití,
topení topí šampón pění,
já nesnáším slovo pochopení
samota zvíře taky změní,
ty si furt stejnej ale já jsem jiná,
a ptá se čípak je to vinna,
no to je čirá hovadina,
občas si říkám jak se mám,
děkuju dobře mám se dobře,
tak jako papouch co je sám,
občas si říkám jak se mám.....