Ztrácíš - Marek Ztracený

Někdy lidem zbyde jenom víra,
co se ztrácí při pohledu na svět.
A milovaný lidi mizej v černých dírách
a někdo doufá, že se potkaj cestou na zpět.
A když ostatní jenom přihlížej
na smutný oči, který vyhlížej...

A některý věci nejsou v lidský moci,
hrdě obětuju tvoje mlčení.
I když jsem sám, jsem s tebou ve dne v noci
a tiše doufám ve vysvobození.
A když ostatní jenom přihlížej a ty spíš..
čas pluje dál, doufám, že víš...

R: Ztrácíš se z mojí paměti
a lidi vod nepaměti se znovu scházej... jéé
A doufám, že stihnem těch pár vět,
že najdem cestu zpět, tvý oči mi scházej... jejé

Někdy všichni žijem jenom vírou,
to když nám život mizí mezi prsty.
Jsme jak hnutý stromy pod života tíhou,
všichni tušíme kam míří naše cesty.
A když ostatní jenom přihlížej a ty spíš,
čas pluje dál, doufám, že víš... jéé

R: Ztrácíš se z mojí paměti
a lidi od nepaměti se znovu scházej... jéé
A doufám, že stihnem těch pár vět,
že najdem cestu zpět, tvý oči mi scházej... jejé

Já přece vim, že jsem ten, co chybuje,
a marně doufá...
Já přece vim, že jsem ten, co chybuje,
a ke dnu stoupá, ke dnu stoupá...

Stoupám ze dna vzhůru,
vzhůru vodou pluju.
Svůj pocit tiše křičím,
že jsi pro mě vším a ničím.
Stoupám ze dna vzhůru,
opouštím tvoje vody.
Bortím tvý hráze, stoupám,
v lepší život doufám... jéé

R: Ztrácíš se z mojí paměti
a lidi vod nepaměti se znovu scházej... jéé
A doufám, že stihnem těch pár vět,
že najdem cestu zpět, tvý oči mi scházej... jejé 2x

Já přece vim, že jsem ten, co chybuje,
a marně doufá...
Já přece vim, že jsem ten, co chybuje,
a ke dnu stoupá...

A ke dnu stoupá...