Draculova smrt - Marian Vojtko

Lorraine:
Ani do bran pekel odcházet se nemá
beze slůvka ´promiň´ s disharmonií.
Bože, vynes jeden soud nad námi dvěma,
co se neodpouští, co se promíjí?

Sandra:
Dnes prvně dokořán tvou hrobku otvírám,
kam motýl marně tloukl na okenní rám.
A slunce rozžíhá svůj mocný arzenál,
co padlé zpopelní a živým káže dál
žít.

Sbor:
Žít.

Lorraine:
Jak vzácný dar ti byl dán,
dar volně žít, jsi svůj pán.
Směr, jímž chceš jít, sis určil sám.
Dar volby máš, jsi svůj pán.


Sbor:
Stokrát daun, nikdy bez šancí,
se sluncem, s nejcenější monstrancí,
za věčný lidský ideál
s temnotou i s peklem rveš se dál.
Ten, kdo sám tě kdysi stvořil,
nad tebou hůl nezlomí.
Spletí cest už pro vždy má tě vést
čistý štít i svědomí.

Co zůstává...

Drácula:
Co zůstává...

Sbor:
...je tvé Já,

Drácula:
...je tvé Já,

Sbor:
nad nízkostí...

Drácula
nad nízkostí...

Sbor:
...se vznést má.

Drácula:
...se vznést má.

Sbor:
Ať zbožňován,

Drácula:
Ať zbožňován,

Sbor:
Ať na hůl brán,

Drácula:
Ať na hůl brán,

Sbor:
buď, kým chceš být,

Drácula:
buď, kým chceš být,

Sbor + Drácula:
Jsi svůj pán.