Déšť - Marie Rottrová

V záclonách skrývám tvář mým oknem soumrak vchází
stín padá na polštář na otisk po tvé tváři
Ráno jsi vstal a šel prý večer zas tě mám
já bláhová čekám snad se zatoulal někam

Zdá se, že pokojem vznáší se lehká vůně
cítím tvůj intim spray mé srdce při tom stůně
A náhle ses bál, co dál, bál ses, že rád mě máš
Ted mám v očích slzy ach, bylo to brzy

Déšť po oknech stéká déšť
staccatem jemně dotírá a ševelí
a připomíná pláč
Déšť oči mi hladí déšť
krůpěje studí ramena
a zmatená slzy otírám, čekám

Prázdnota mých čtyř zdí zdá se mi trochu příliš
vzít švestek pár a jít bůhví, kam ty tím míříš
Soumrak teď v roletách uvězním a je fajn
a rozsvítím světla kdoví snad jsem se spletla

Déšť oči mi hladí déšť
krůpěje studí ramena
a zmatená slzy otírám
Déšť po okně stéká déšť
staccatem jemně dotírá a ševelí
a připomíná pláč

pláč oči mi hladí pláč
krůpěje studí ramena
a zmatená slzy otírám
Za oknem déšť oči mi hladí déšť
Ten déšť oči mi hladí déšť
úúúúúú