Štěstí - Marie Rottrová

Vaříš mi čaj a zahříváš dlaň, říkáš mi taj děvče ledový.
Chceš, dám ti aspirín, nebo polibek,
přej si teploměr, dálky hvězdných sfér.
či slůvka prostá, všechno mám, zkus jen roztát,
vždyť já tě neznám, tak nás už seznam,
chtěl bych ti jméno dát.

R: Štěstí, tak mi říkej a budu tát.
Štěstí, co jsi zvedl v náručí.
Štěstí, tak mi říkej a měj mě rád.
Štěstí, to smát se naučí.

Cestou nejtišší, co zapadal sníh,
k lidem bosá jdou a pláčou v závějích.
Štěstíčka schoulená, která jsou největší,
co příště nepřijdou, která jsou jediná
a tam kde je malý dům, však lidé jsou laskaví,
a z lásky tišší, snáze slyší jak v snách se zastaví.

Štěstí, věčný poutník co rozdává.
Štěstí, za tvou dlaň, dá ti svou.
Štěstí, v něžnou lásku ti roztává.
Štěstí, to je sen o nás dvou.
Štěstí, tak mi říkej a budu tát.
Štěstí, co jsi zved v náruči.
Štěstí, tak mě říkej a měj mě rád.