To nic - Marie Rottrová

To nic, to jen tak do očí
mi padlo asi zrnko prachu.
To nic, to jen tak vždyt
to není slza ani kapka strachu.
Jen rosa mých přání,
jen inkoust mých zpráv.
Tak mi řekni co ti vlastně ještě brání,
projít kolem pyšně jako páv.
Tak mi řekni co ti vlastně ještě brání,
projít kolem pyšně jako páv.

To nic, to jen tak v očích se
mi asi leskne kousek zlata.
To nic, to jen tak vzala jsem
ho slunci nejsem přece svatá.
Jsem štědrá i hloupá, jsem samet i nůž.
Jsem jak tiché listí které vítr houpá,
jsem jak na rtech rozmazaná růž.
Jsem jak tiché listí které vítr houpá,
jsem jak na rtech rozmazaná růž.

Jsem křištál světel zámku z bleděmodrých skal,
na prst medu v džbánku.
A co všechno budu ještě dál,
a co všechno budu ještě dál.

To nic, to jen tak do očí mi
padlo asi zrnko prachu.
To nic, to jen tak vždyt
to není slza ani kapka strachu.
Jen rosa mých přání,
jen inkoust mých zpráv.
Tak mi řekni co ti vlastně ještě brání,
projít kolem pyšně jako páv.
Tak mi řekni co ti vlastně ještě brání,
projít kolem pyšně jako páv.

Tak mi řekni co ti vlastně ještě brání,
projít kolem pyšně jako páv.
Tak mi řekni co ti vlastně ještě brání,
projít kolem pyšně jako páv.