Co hvězdám šeptají - Markéta Konvičková

Už teď vím co hvězdám šeptají,
když se den zas s nocí z volna střídá.
Kam s ránem mizí potají
a kdo si mě ve své duši hlídá.
Mám se bránit nebo jít
cestou zvanou sláva?
spadnout z nebes
a něco si přát.

Hrozně ráda mávnu květinám
na pozdrav ať vím co se v nich skrývá.
Všechny vůně vládnou taky nám
na jen v lásce často se jen stmívá.
Mám se bránit nebo jít
cestou zvanou sláva?
spadnout z nebes
a něco si přát.

Mráz všechno zlý ať spálí
ať v nás ponechá jen slunce hřát.
Jsem pták, co se vznáší v dály
odletím tak nech si o mně zdát.

Od života příliš nečekám
jako bárka v moři snů se zmítám
celej svět je bitva odvěká
a já přesto všechnu tu hru vítám
Mám se bránit nebo jít
cestou zvanou sláva?
spadnout z nebes
a něco si přát.

Mráz všechno zlý ať spálí
ať v nás ponechá jen slunce hřát.
Jsem pták, co se vznáší v dály
odletím tak nech si o mně klidně zdát.

Šanci za pačesy chyť
plav se řekou plnou ryb
všechno je víc než blízko
když spadneš zase rychle vstaň
i vlci ti chtěj silnou laň
každej tu svou si hlídá

Mráz všechno zlý ať spálí
ať v nás ponechá jen slunce hřát.
Jsem pták, co se vznáší v dály
odletím tak nech si o mně tak nech si o mně klidně zdát.
Pták co se vznáší
odletím tak nech si o mně zdát.