From the moment the lights went off
Everything had changed
Lie awake in an empty room
In my head it all feels the same
Like the taste of the day you left
That still lingers on my breath
And the dampness of tears that left
A stain where you had wept
All alone with the negligee
That still hangs off of my bed
I keep meaning to give it away
But I just leave it there instead
No need to cry about it
I cannot live without it
Every time I wind up back at your door
Why do you do this to me?
You penetrate right through me
Every time I wind up back at your door
3 more days 'til I see your face
I’m afraid it’s far too much
Cook a meal and fix up the place
Dial your number, hang it up
If I took you for granted
I apologize for acting tough
You’re my reason for living
And there’s no way I’m giving up, oh
Don’t need to cry about it
I cannot live without it
Every time I wind up back at your door
Why do you do this to me?
You penetrate right through me
Every time I wind up back at your door
Now every evening is a bitter fight
And I’m eating home alone on a Friday night
I know what your friends say
“You’re just wasting your love and time”
I will never let you change your mind
No need to cry about it
I cannot live without it
Every time I wind up back at your door
Why do you do this to me?
You penetrate right through me
Every time I wind up back at your door
No need to cry about it
I may just die without it
Every time I wind up back at your door
Why do you do this to me?
You penetrate right through me
Every time I wind up back at your door
Every time I wind up back at your door
Every time I wind up back at your door
|
|
Od okamžiku, kdy zhasla světla
se vše změnilo.
Ležím v prázdné místnosti,
v hlavě úplně stejné prázdno.
Stejně jako chuť dne, kdy jsi odešla,
...která stále zůstává v mých ústech..
a vlhkost slz, které jsi vyplakala...
skvrna, která po pláči zůstala...
Sám s tvým negližé,
které pořád leží na mé posteli.
Mělo by smysl ho vyhodit,
ale já si ho tam prostě chci nechat.
Není třeba nad tím plakat,
nemůžu bez tebe žít!
Pokáždé mě vítr zavane k tvým dveřím.
Proč mi to děláš?
Pronikáš mnou.
Pokáždé mě vítr zavane k tvým dveřím.
Už 3 dny jsem neviděl tvou tvář.
Bojím se, že je to až příliš.
Uvařím a prostřu,
vytáčím tvé číslo, zavěšuju...
Pokud jsem považoval náš vztah za samozřejmost,
omlouvám se za své chování.
Jsi můj smysl života
a neexistuje způsob, kterým se tě jen tak vzdám.
Není třeba nad tím plakat,
nemůžu bez tebe žít!
Pokáždé mě vítr zavane k tvým dveřím.
Proč mi to děláš?
Pronikáš mnou.
Pokáždé mě vítr zavane k tvým dveřím.
Teď je pro mě každý večer jako hořký boj.
Teď jím doma každý páteční večer sám
Vím, co si říkají tvý přátelé:
"Jenom zbytečně ztrácíš čas a lásku."
Nikdy nedovolím, abys dala na jejich rady.
Není třeba nad tím plakat,
nemůžu bez tebe žít!
Pokáždé mě vítr zavane k tvým dveřím.
Proč mi to děláš?
Pronikáš mnou.
Pokáždé mě vítr zavane k tvým dveřím.
Není třeba nad tím plakat,
nemůžu bez tebe žít!
Pokáždé mě vítr zavane k tvým dveřím.
Proč mi to děláš?
Pronikáš mnou.
Pokáždé mě vítr zavane k tvým dveřím.
Pokáždé mě vítr zavane k tvým dveřím.
Pokáždé mě vítr zavane k tvým dveřím.
|