Maličká velryba - Mňága A Žďorp

Maličká velryba dlouho u dna žila, na hladinu zapomněla.
Že sedět u dna, to jí sedí, pořád si jen namlouvala - když seděla po tmě u dna.
A chladný proud jí hladil boky celý dlouhý promrzlý roky - ani o tom nevěděla.
A když se nocí mihl kousek světla, tak se toho sama lekla.

Na severním mořem jižní hvězda svítí!
Moje milá, vem mě s sebou, musíme už jíti!
Se nadechnout, se nadechnout, se nadechnout!
A po hladině jen tak, jen tak, jen tak...jen tak plout!

Jedině jedině na mořský hladině plout!
Jedině jedině na mořský hladině plout!

Jedině jedině na mořský hladině, říkal jí krab poustevník.
Jedině jedině na mořský hladině a všechno ostatní je pouze cesta k ní.
Maličká velryba dlouho u dna žila, na hladinu zapomněla,
maličká velryba dlouho u dna žila a pak se rozvzpomněla!

Na severním mořem jižní hvězda svítí!
Moje milá, vem mě s sebou, musíme už jíti!
Se nadechnout, se nadechnout, se nadechnout!
A po hladině jen tak, jen tak, jen tak...jen tak plout!

Jedině jedině na mořský hladině plout!
Jedině jedině na mořský hladině plout!
Jedině jedině na mořský hladině plout!
Jedině jedině na mořský hladině plout!