Já povím to líp - Monika Absolonová

Angelika:
Po létech zas, od slunce jas, prozaří červnový den, bez moudrých rad, já z klášterních vrat, vyběhnu normálně ven. S čerstvou chutí toužím zpívat a žít, rozhodnutí zda se vdát, je poslední věc, kterou můžu teď chtít, právě dnes řešit a trápit se dál.

Já povím to líp až ucítím šíp, ten jenž lásku doprovází, teď nechte mě být chci volnost jen pít, ta vážně mi dlouho schází, zatím není tu muž jehož chtěla bych já si vzít.

Volná jen svá, chci s číše své sát, než spadne navěky mříž, v manželství vzdech, zní předlouhý zdech, dělává za mládím kříž. S čerstvou chutí toužím zpívat a žít, rozhodnutí zda se vdát, je poslední věc, kterou můžu teď chtít, právě dnes řešit a trápit se dál.

Já povím to líp až ucítím šíp, ten jenž lásku doprovází, teď nechte mě být chci volnost jen pít, ta vážně mi dlouho schází, zatím není tu muž jehož chtěla bych já si vzít.
Jehož chtěla bych já si vzít.

Já povím to líp až ucítím šíp, teď nechte mě být chci volnost jen pít, zatím není tu muž jehož chtěla bych já si vzít.