Tak fajn - Monika Absolonová

Už to vzdávám, nebo co.

1)Sotva vejdu do baráku, tak už nervy mám,
Hned mám drhnout schody, každej po nich chodí.
Brácha má zas ty svý hlody, že mám děsnou ránu,
Když mu nedám cígo, řekne, že jsem přišla k ránu.

Hej, ségra je zblázněná, pořád křičí, že je láska šílená.
Kvůli Tomovi a Bobovi si nechá narůst vlasy.
Vždycky, když je někde vidí, tak ji musej hasit.

Co je na tom špatnýho, že jsem trochu šašek.
Když jste si mě neprovdali, vzal si mě můj Vašek.
Přijít domů po kolenou taky zákaz mám.
Tak fajn, tak fajn, tak fajn.

I když můj názor doma nesdílej,
Zatím po mně, hurá, ještě nestřílej.
Když jste si mě uvařili, tak mě máte mít.
Já nemusím vám chutnat, jen mě nechte v klidu žít.

Ref.:
Fajn, tak fajn.
Jdu spát, já už to vzdávám, ráno vstávám.
Hej, tak fajn. Jdu spát, to night!

Že jsem tetě kysličníkem vyholila hlavu, a co já s tim!
Za dobrotu na žebrotu, to jsem celá já.
Už v tom zase plavu, no já snad sním!
S kým a kde jsem byla doma nehlásim.
Chodim jako strašák a moc utrácim.
Prababička, co je v nebi, prej jsem celá po ní.
Ta je asi vykulená. Proč jí v uchu zvoní?

Víte co, tak já vám dám radu.
Ležte si hezky v teple nebo v chladu.
To je vlastně fuk. Napněte na mě luk.
A hlavně, že vám je fajn, fajn, fajn. Už to mám!
Dám si nohy na stůl, naložím se v chlastu
a každýmu dám pusu z trucu.

Ref.

Jak se máte? Co si se mnou dáte?
Dejte si buráky. Všichni je stejně potřebujem.
Když už se tak obdivujem. Rodino, já už vážně nejsem mimino.
Jsem vaše chlouba, nebo zhoubá.

Ref. 2×