Vzdor - Monika Absolonová

Angelika: Vaší nebudu nikdy pane.

Sultán: Ale budeš!

Angelika: To radši umřu.

Beachari bej: Jen výstražných sotva tucet ran,
je poslední varování vládce,
příště vás dá rovnou shodit z bran,
problémy náš sultán řeší krátce.

A jestli vás rozum opouští,
zmaříte svou zcela vzácnou šanci,
stát se tu vládkyní nad pouští,
a ostatním ženám pískat k tanci.

Angelika: Královnou pouště nechci být,
nelze vášeň dát u níž chybí cit.

Beachari bej: S bláhouvou hrdou markýzou,
velký Aláh ví, že se nedá hnout.

Angelika: Nezlomná hrdá zůstávám,
a lhostejná pokud zemřít mám.

Beahari bej: Volte smrt, ze dne noc,
přesto poslední šanci vám dám.

Připravte se až se vrátí náš pán.

Angelika: Ať nedoufá, že bych povolná,
tančila s úsměvem na polštáři.

Beachari bej: Pak příjde smrt, ale pozvolna,
a všechen vzdor zmizí z krásných tváří,
hned!