Nic moc - Naďa Urbánková

Já jsem vždycky žila v domnění,
že když se mužskej rozhoupe a ožení
tak lásky plné hlazení
patří jenom jeho ženě drahé.

Teď žárlím na klavír
a zásadně ho v koutě jeho nezdravím
a dokud se ho nezbavím,
budu pořád nosit oči vlahé.

Nic moc nechtěla jsem před tím.
Nic moc, jenom kupu dětí.
Nic moc, pouze muže, který má mě rád.
Nic moc nechci ani nyní.
Nic moc, jenom to co jiní.
Nic moc, jenom to a pak se může hrát.

Zítra podám inzerát
a v něm jenom jedna věta bude stát,
že míním zdarma klavír dát
tomu, kdo ho za mě z okna hodí.

Snad mi někdo odpoví,
snad ho bodu moci
věnovati pánovi,
jenž nemá v kapse na nový,
takže klavír se mu zdarma hodí.

Nic moc nechtěla jsem před tím.
Nic moc, jenom kupu dětí.
Nic moc, pouze muže, který má mě rád.

Když ti to líto je, já ti radím
dobře, vzdej ti bez boje.
Klavír už je odepsán,
zítra budeš se mnou sám.

Nic moc jsem nechtěla,
jen abys věděl, že jsem žena dospělá,
že mám tě ráda docela
a že hlavně o mně bys měl stát.
Nic moc nechci ani nyní.
Nic moc, jenom to co jiní.
Nic moc, jenom to a pak se může hrát.

Když ti to líto je, já ti radím
dobře, vzdej ti bez boje.
Klavír už je odepsán,
zítra budeš se mnou sám.

Nic moc jsem nechtěla,
jen abys věděl, že jsem žena dospělá,
že mám tě ráda docela
a že hlavně o mně bys měl stát.

Nic moc nechtěla jsem před tím.
Nic moc, jenom kupu dětí.
Nic moc, pouze muže, který má mě rád.
Nic moc nechci ani nyní.
Nic moc, jenom to co jiní.
Nic moc, jenom to a pak se může hrát.