Svítá nad velkou louží - Naďa Urbánková

Svítá nad velkou louží, uspavač zavřel krám,
svítá a mě to souží,
bůh ví, kde zas tě mám.
Bílým křídlem racek mává,
je taky sám, já vím, že se to stává nejen nám.
Přístav, teď už taky vstává,
všecky tak znám, Já vím, že se to stává nejen nám.
Proč u mořských plání,
nikdo nemá stání, proč je moře bič,
co muže stále žene pryč.
Proč ten racek lítá a proč denně svítá?
Nač mám postel stlát, když nemůžu v noci spát.
Proč jsou muži slabí, čím je lodě vábí,
proč bez dálek žádný nechce žít.
Proč jsou slzy slané,
dívčí prosby plané,
proč to takhle musí být?
Svítá a mě to trápí, nad obzor stoupá dým,
příboj mi sukni skrápí,
a ty jseš bůh ví s kým.
Bílým křídlem racek mává,
je taky sám,já vím, že se to stává nejen dám.
Přístav, teď už taky vstává,
všecky tak znám,já vím že se to stává nejen nám.
Svit a noc se krátí, nad obzor stoupá dým,
jednou se tvá loď vrátí,
vrátíš se já to vím.