Já na to moc nejsem - František Nedvěd

Jako kluk jsem mýval sen u mně stál kantor s notýskem
a on hned z matiky máš pět někdy stačí jen pár vět
abys věděl kolik problémů ti chystá velkej svět.

Naše třída lavic pár to náš chlív byl větší.
Když nám známky rozdával
pan učitel i ředitel měl řeči,
že to půjde jenom chtít.

No a já už věděl svý že to zvládám s bídou,
tátův krám ten já dávno znám,
ale učení to učení jen stěží
na to já moc nejsem.

Přišla vojna zelená chtěj mě učit střílet:
nabíjet a zamířit
pak stisknout spoušť a jenom houšť tak vidíš.
Že to půjde jenom chtít.

ale střílení to stříleni jen stěží
na to já moc nejsem

Běžel čas a já se bál že nepoznám tu pravou,
pak jsem v kráme prodával
a najednou si přede mnou jen stojíš,
tiše řekneš to jsem já.

Najednou si vzpomínám na pár slůvek z mládí
a rázem vím konec trápení.
Když tě nesmělou chci obejmout tak šeptáš
na to já moc nejsem.