Píseň s ponaučením - Nezmaři

Životem mým mi osud na čas zamíchal
a jako voda v písku zmizely mé plány
teď už vím dobře, že čas stejně běží dál
když z jedné duše ve dvou tělech
jsou jen známí.

Pryč je i knížka, do níž začali jste psát
příběhy co jste chtěli číst až přijde stáří
a její listy odnes hořký vodopád
ten který na čas odplavil i úsměv z tváří.

Já chodil po bytě a bral jsem do rukou
pár věcí, ze kterých už zmizel otisk dlaní
těch dlaní, které kdysi byly zárukou,
že se jen těžko najde něco, co mě zraní.

Někdy se přihodí, že člověk nevidí
věci co když je pozdě, jasné se mu zdají
časem se přistihne, jak vlastně závidí
těm kteří navzájem svou poctivou hru hrají.

Tak jsi se zvolna měnil, jak šel život dál
v hlavě si rovnal dosud nepoznané věci
ta změna, co jsi ve své duši prodělal
jako když z těsta chleba upeče se v peci.

Já chodil po bytě a bral jsem do rukou
pár věcí, ze kterých už zmizel otisk dlaní
těch dlaní, které kdysi byly zárukou,
že se jen těžko najde něco, co mě zraní.

Čas, to je staletími vyzkoušený lék
vyhojí rány, i když jizvy pořád straší
a je to přesně jak už někdo moudrý řek´
v přísloví s horkou, čerstvě uvařenou kaší.

Svět se však neskládá jen z trnitého hloží
zase je líp a kolem vane čerstvý vzduch
a láska to je přece záležitost boží
tak všechny reklamace vyřizuje Bůh.