Vichřice - Nezmaři

Tady mě máš, taková jsem,
tak se s tím smiř a zahoď ranec iluzí,
tady mě máš, tak si mě vem,
a dej si pozor, možná tě to zamrzí.

Já nejsem pláž, ale ani skála,
rodokmen můj začíná vichřicí,
tys ještě snil, já už tu stála,
vítr ve vlasech a oči dychtící.

Málo mě znáš, jsem jak zlej sen,
a možná bude líp, když půjdeš o dům dál,
tak proč se ptáš, jakej byl den,
když teď je noc a já už rozepínám šál.

Už tisíc let trofeje sbírám
a zbírku mou mi bouře rozmetá,
svý tělo zničím, to nepopírám,
a svobodná duše s větrem odlétá.

Já nejsem pláž, ale ani skála,
rodokmen můj začíná vichřicí,
tys ještě snil, já už tu stála,
vítr ve vlasech a oči dychtící.

Já nejsem pláž, ale ani skála,
rodokmen můj začíná vichřicí,
tys ještě snil, já už tu stála,
vítr ve vlasech a oči dychtící.

Tak to jsem já, ty už máš strach,
tohle já poznám - koukni se mi do očí,
ale je pozdě, zvedá se prach,
obejmi mě a svět se s náma roztočí.

Ztrácíme dech v labyrintu tónů
a smysly proplétaj' se hořkou závratí,
opadá rez na srdcích zvonů,
tahle noc už se ti nikdy nevrátí.

Já nejsem pláž, ale ani skála,
rodokmen můj začíná vichřicí,
tys ještě snil, já už tu stála,
vítr ve vlasech a oči dychtící.
vítr ve vlasech a oči dychtící ...