Simon and Garfunkel - Sounds of Silence - Oldies

Hello darkness, my old friend,
I've come to talk with you again,
Because a vision softly creeping,
Left its seeds while I was sleeping,
And the vision that was planted in my brain
Still remains
Within the sound of silence.

In restless dreams I walked alone
Narrow streets of cobblestone,
'Neath the halo of a street lamp,
I turned my collar to the cold and damp
When my eyes were stabbed by the flash of
a neon light
That split the night
And touched the sound of silence.

And in the naked light I saw
Ten thousand people, maybe more.
People talking without speaking,
People hearing without listening,
People writing songs that voices never share
And no one dare
Disturb the sound of silence.

'Fools' said I 'You do not know'
Silence like a cancer grows.
Hear my words that I might teach you,
Take my arms that I might reach you."
But my words like silent raindrops fell,
And echoed
In the wells of silence

And the people bowed and prayed
To the neon god they made.
And the sign flashed out its warning,
In the words that it was forming.
And the signs said, The words of the prophets
are written on the subway walls
And tenement halls.
And whisper'd in the sounds of silence.

Ahoj temnoto, má stará přítelkyně,
přišel jsem si s tebou zase promluvit,
protože tiše se plazící přestava,
zanechala své semínko zatímco jsem spal,
a vize, která byla zasazena do mého mozku
pořád zůstává,
ve zvuku ticha.

V neklidných snech šel jsem sám,
po úzkých ulicích dlažebních kostek,
v čisté svatozáři pouliční lampy.
Můj límeček zchladl a zvlhnul,
zatímco moje oči probodly záblesky neonového světla.
které rozpoltilo noc,
a dotklo se zvuku ticha.

A v čirém světle jsem viděl,
deset tisíc lidí, možná víc.
Lidi hovořící aniž by mluvili,
lidi slyšící aniž by poslouchali,
lidi píšící písně, o které se hlasy nikdy nepodělí .
A nikdo se neodváží
rušit zvuk ticha.

'Blázne' říkám 'Ty nevíš'
ticho roste jako rakovina.
Poslouchej má slova, kterými bych tě mohl učit,
uchop mé paže, kterými bych na tebe mohl dosáhnout.“
Ale má slova jako dešťové kapky neslyšně padají,
a ozývají se,
ve studnách ticha.

A lidé se skláněli a modlili,
k neonovému Bohu, kterého si vytvořili.
A nápiz zasvítil své varování,
ve slovech, které ho tvořily
A nápis říkal, Slova proroků
jsou zapsány na zdech podzemky,
a na chodbách obytných domů.
A zašeptané ve zvuku ticha