Als er mitten in der Nacht erwachte
schlug sein Herz das er davon erschrak
denn die Frau die neben ihm lag lachte
dass es klang als sei der Jüngste Tag
und er hörte ihre Stimme klagen
und er fühlte dass sie trotzdem schlief
weil sie beide blind im Dunkeln lagen
sah er nur die Worte die sie rief
warum tötest du mich denn nicht schneller
fragte sie und weinte wie ein Kind
und ihr Weinen drang aus jenem Keller
wo die Träume eingemauert sind
wie viel Jahre willst du mich noch hassen
rief sie aus und lag unheimlich still
willst du mich nicht weiter leben lassen
weil ich ohne dich nicht leben will
ihre Fragen standen wie Gespenster
die sich vor sich selber fürchten da
und die Nacht war schwarz und ohne Fenster
und schien nicht zu wissen was geschah
ihm dem Mann war nicht zum lachen
Träume sollen wahres Leben sein
doch es fragte sich was soll man machen
und beschloss Nachts nicht mehr aufzuwachen
daraufhin schlief er getröstet ein
|
|
Když se probudil uprostřed noci,
jeho srdce tlouklo. Lekl se,
neboť ta žena, která ležela vedle něj, se smála
a znělo to jako by byl soudný den.
A poslouchal tedy její hlas naříkat
a cítil, že ona i přesto spí.
Protože oba leželi zaslepeni ve tmě.
Viděl jen slova, která žena křičela...
"Pročpak mě nezabiješ rychleji?"
Ptala se a plakala jako dítě.
A její slzy vycházeli z každého sklepa,
kde sny byly zazděny.
"Kolik let mě budeš ještě nenávidět?"
Vykřikla a ležela nezvykle klidně.
"Nechceš mě dál nechat žít,
protože já bez tebe žít nechci?"
Její otázky byly jako strašidla,
která se bojí sebe sama.
A ta noc byla černá a bez oken
a zdálo se, že neví, co se stalo.
Tomu muži nebylo do smíchu,
sny mají být skutečný život,
ale přesto se ptá, co má dělat.
A rozhodl se, že se už v noci neprobudí.
Potom usnul a utěšoval se.
|