Vorbei. - Panik

Pryč

Než na mě zapomeneš
Než na mě zapomeneš

Jsou dny, kdy mám strach
Že zapomenu všechny ty barvy, který si mi dala
Jsou noci, kdy ležím bdělý
A myslím na náš slib, který se pomalu zlomil
Obrázek na stěně, skoro bílý a prázdný
Příběh, který jsme kreslili, bledne pořád víc
Měl zůstat jako tenkrát
Jenže čas ho příliš přebarvuje

Pryč, pryč je poslední otázka
A já vím, ztracený jsou dny
Už je to pryč, najdu nový cíle
Zase volnej - vím že jich je mnoho
Minulost mlčí!

Poslední letní den se blížil
Naše stíny se zrcadlily na mokrých kolejích
Cesta domů byla tvrdá
Celý léto jsme vítězili
(A teď?)
Obraz v ruce byl právě namalovaný
Díky těm tejdnům jsme dospěli jenže
(Jenže!)
Nebylo nic důležitějšího
Než náš poslední den

Pryč, pryč je poslední otázka
A já vím, ztracený jsou dny
Už je to pryč, najdu nový cíle
Zase volnej - vím že jich je mnoho
Minulost mlčí!

A teď myslím zpátky, a myslím na tebe
Myslím na naše léto a ptám se, kde teď seš
Jaká teď seš a jak se směješ
Jak brečíš
Jak spíš
Jak křičíš
Myslíš občas na náš společný čas?
Jenže,
Pak se vynořím, lapám po vzduchu, a je mi jasný
Náš čas je pryč, i když to bylo to nejlepší
A že vítr už přináší další zimu,
Uchovám si tě takovou, jaká jsi byla - jako ten nejhezčí letní den

Pryč, pryč je poslední otázka
A já vím, ztracený jsou dny
Už je to pryč, najdu nový cíle
Zase volnej - vím že jich je mnoho
Minulost mlčí!